Rozšíření nejlepší hry minulého
roku přineslo velká očekávání, jelikož dlc přídavky u většiny her nemají valnou
kvalitu, ale tohle je Bioshock.
Z oblačného města Columbie,
které se vznáší v oblacích padáte až na samotné dno moře do města Rapture,
kde se odehrávaly předešlé dva Bioshocky.
![](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_vmmRLwki-lMzDHAaWGH8B_qa6i2i4riQJ0LIYIVal1ZHy51sgfQoIdRp62ZF5XFkermG6KX47KDa8gq8ZCT_VZAB3-nVeDPjEEOiN83pv18pMKfJEFtd_8oQksZPx0spZm8tHbTE7ETu85mzl6d4_kbj2lUgaeSRg7WTHQC2HkSV1H=s0-d)
Změna není jenom v městě,
ale i v atmosféře. Zatímco v Columbii vše zářilo barvami, otevřeným
prostorem a cítili jste onen svěží větřík na tváři v Rapture na vás padá
mírná deprese. Stísněná atmosféra, temnější barvy a úzkost z pohledu na
moře, která Vás obklopuje. Na chvíli se zakoukáte do temnot oceánu a neonových
poutačů vzdálených budov a užíváte si tu skvostnou podívanou, ale stejně tak si
říkáte, že jedna skulinka ve skle a vše je ihned zatopeno.