Risen 3: Titan Lords

První Risen působil jako zjevení, které mělo zaplnit prázdnotu v našich srdcích po prvních dvou kultovních dílech série Gothic, včetně datadisku. Druhý díl Risen udělal naprosto nečekanou změnu prostředí i celkového systému. Vše z GothRisenu zůstalo zachováno, ale bylo to zabaleno do prostředí pirátů, hledání pokladů, brázdění moří a cvičení vlastní opičky. Byl to velký a správný krok, který udržel hráče v pozoru a dal jim to co potřebovali. Hratelnost Gothicu a kupu nových věcí navrch. Dokáže třetí díl této série udělat to samé, nebo jenom zabředl do pouhého průměru? Na to se pokusím odpovědět v následující recenzi.

Tentokrát zapomeneme na hlavního hrdinu z předchozího dílu se stylovou páskou přes oko a dostaneme dalšího bezejmenného hrdinu. On není vlastně ani tak bezejmenný… Inu, jde o syna slavného piráta Steelbearda, který má velmi charismatický dabing a povahu plnou „fuck this shit“ a podobně, ale co se týče vizáže tak vede Nameless One z druhého dílu.

Samotné prvotní nadšení  ze hry rychle opadá a po chvíli si začnete připadat jako v nějakém datadisku k druhému dílu. Vidíme zde vylepšení akorát co se grafické úpravy týče. Vypadá ještě líp, než minule. Džungle je ještě více zarostlá, všechno se pěkně hýbe, vše je zelené a ještě více oku lahodící, jak předchozí díl.

Jakmile vstoupíte na loď a otevřete mapu kam můžete vyrazit, tak vidíte stejné ostrovy jako minule. To znamená stejné lokace, které jsou vylepšené o lépe vypadající palmy a sem tam papouška. Změny jsou takové jako, když jste v druhém dílu Gothic zavítali zpět do hornického údolí, které bylo zdevastováno draky. Zde jsou části ostrovů demolovány stíny, obludy z astrálního světa, kam si odskočil i váš duch a má se stát jedním z nich. Do toho moře brázdící flotila, která vám jde po krku, pár mořských stvůr a máme solidní základ na třicet hodin hraní.

Nastíníme si trochu příběh s menšími spoilery. Na každém ostrově se objevil portál, kterým chodí na ostrov armády zombie, kostlivců, pekelných psů či čeho a u každé brány je jeden boss, který vás na začátku zabije. Užijete si vlastní pohřeb a pak vás starý známý voodoo machr Bones oživí. Vcelku originálně pojaté neoriginální vstání z mrtvých a vysvětlení proč musíte zase začínat od znovu a vše se učit.  

Učení zůstává stejné jako v minulých dílech a RPG hrách celkově. Avšak, místo zkušeností dostáváte slávu, kterou poté měníte v bodíky do několika schopností - zbraně na blízko, dálku, magie, zlodějna atd. Jakmile získáte určitý počet těchto bodů, tak se budete moci naučit další vychytávky u učitelů.  Například delší komba, rychlejší sekání a podobně. Učitelů je plno a čím lepší schopnosti, tím více si účtují. V minulých dílech učitel vždy řekl jak danou činnost provozovat, třeba správně dýchat, udělat ze sebe chameleona a podobně. To zde je pouze v omezené míře, takže se vám stane, že přijdete za učitelem, zaplatíte a on jenom luskne prsty  a rázem máte magickou odolnost zvětšenou o deset bodíků, nebo vám sáhodlouze poví jak vyrazit zvířeti zuby. Je to celé takové půl na půl a může to kazit atmosféru.

Nové dovednosti jsou v boji poměrně znát. Prvních několik hodin budou vaše boje opravdu krušné a budete mít co dělat, aby jste zabili jednoho z protivníků, ne-li jestliže jich na vás vyběhne více, vůbec přežili. Bojovat můžete opět mečem, velkou bambitkou, nebo kouzly. Já si zvolil klasickou cestu kordu a občasné vytáhnutí pistole. Podle toho jak dlouho držíte krysítko uděláte silný, nebo slabý úder. Následně se můžete naučit švihat rychleji a to je setsakramentsky znát. Ku pomoci bude i pistole, kterou můžete během máchání mečem vytáhnout a soupeře tak trošku pocuchat. Oproti druhému dílu zde na tento špinavý trik nemáte žádné CD půl minuty, ale lze jej použít ihned po sobě, takže můžete do soupeře šít jak z kulometu, což opět moc nepřidává na atmosféře. Kromě blokování úderů a následné protiakce se většině útoků nepřátel budete vyhýbat uskakováním do stran. Takže tu máme dalšího atleta. Většina potvor má nastavený svůj útok, jakmile vás poprvé zasáhnou následují další dva údery a vy musíte uskočit, jinak budete velmi pocuchaní na vašem zdraví.

Zdraví můžete léčit opět rumem, či proviantem, kterého je všude plno, tak se nemusíte nikterak omezovat v jeho konzumaci. Na konci hry jsem měl proviantu přes sto a to jsem jej nikterak valně nevyhledával.

Když bojujete s lidmi, nebo něčím lidem podobným, tak před jejich zabitím se spustí jedna z několika sekvencí smrtících zakončení. To působí věru efektně, ale v pozdější fázi hry to začne spíše otravovat, jelikož chcete dotyčné zabít co nejrychleji a postupovat dál v příběhu.

Zdraví můžete léčit opět rumem, či proviantem, kterého je všude plno, tak se nemusíte nikterak omezovat v jeho konzumaci. Na konci hry jsem měl proviantu přes sto a to jsem jej nikterak valně nevyhledával. 

Léčení lze provádět i kouzly na které už nějaké CD je. Kouzla jsou opravdu zvláštní a dostanete jich do ruky pár, podle toho kterou stranu si zvolíte.  Jelikož jsem se vydal cestou kláštera s mágy a obdobou paladinů, naučil jsem se ohnivá kouzla. Ta se neučíte přes slávu, ale za pomoci magických krystalů, které odevzdáte učiteli. Ohnivý déšť je věru dobrý společník na souboj s více monstry či bossy.

Bossové jsou kapitola o sobě a podle mého skromného mínění to tady někdo mocně zeslonil. To je jako zkonit, jenom mnohem, mnohem víc.

V druhém dílu jsme měli několik bossů, převážně lidé a s těmi jsme sváděli několik mocných a vyrovnaných bojů při kterých bylo zapotřebí i taktizování.  Třetí díl na to šel z gruntu a kromě dvou bossů srazíte všechny na kolena během třech kliknutí myší.  Prostě fail! Ostatní dva bossové jsou naopak tuhý potvory, které vás dovedou do frustrace z jejich nemožnosti je zabít, jelikož si pořád obnovují zdraví.

Celková vyladěnost končí kolem 10 – 15 hodiny hraní, kdy se z vás stává totální terminátor a ohrozí vás pouze pád z výšky.

Kromě těchto kratochvil zůstalo zachováno páčení zámků, kdy se jedná o příjemnou kratochvíli, která by ale mohla být i více těžší na kombinace. Vzpomínám na první Gothic a popsané papírky doleva, doprava, doleva a stovky zlámaných paklíčů.

Další mezi hra byla tvořena boji s nestvůry z hlubin moře. Jedná se o velké potvory, které na vás začnou útočit jakmile si seženete jednu z větších lodí. Nejedná se o nic realistického a s lodí budete předvádět pěkné rifty a střílet z děl. Potvor bude nakonec tři a každá bude tužší a tužší. 

Další minihry jako je páka, nebo házení nožem je vskutku debilní a bez reflexů kočky, nebo vlastnění ovladače, nemáte šanci. 

Parťáků zde máme požehnaně, ať už zmíněný Bones, tak i další staří známý z druhého dílu a jako bonus pár nových a papoušek. Ano, je tu i Jaffar, big fucking hero! Vezměte ho na návštěvu k mágům a uvidíte co si všechno jeho nenechavé ručky přivlastnily.

V Piranha bites jsou hrozný sexisti jinak si nedokážu vysvětlit plastickou operaci, kterou podstoupila Patty. V prvním díle to byla klasická kostičková dcera slavného piráta, ale s druhým dílem získala lepší vizáž a nepřipomínala nic co vylezlo z Minecraftu. Během pauzy na třetí díl si očividně zašla na plastickou operaci pro obludný kozy jako vozy, které jakoby Lise Ann z košíčků vypadly. Darmo mluvit o tom, že prošla rychlokurzem „malovat se jako laciná prostituka z Červené lucerničky“. Za tohle rozhodně mínus!

Ostatní postavy zůstaly více méně beze změny a pomáhají v soubojích, či pobaví vtipnou hláškou při vstupu do zajímavé lokace: „To je ten největší obřadní kruh, který jsem kdy viděl. Nemáš náhodou slepici?“.

Vtipy a lehká sebeparodie naštěstí zůstaly, takže se u hraní i párkrát zasmějete a určitě to nebude trpké pousmání nad nedodělky či nevyvážeností herních mechanismů.

Opět zde máme několik možností k přidání jednomu z táborů, který nabízí jedinečný herní zážitek, jak by řekl někdo z reklamy. Bohužel, to jestli se přidáte na stranu domorodců, mágů, nebo lovců démonů neovlivňuje herní styl. Jediné co je trochu jiné jsou brnění, loď s kterou budete brázdit moře a pár úkolů. Jinak kouzla jsou všechna stejná, akorát jinak svítí.

Boje jsme zdrbli, společníky a zlepšování postavy taky. Ostrovy vypadají pořád pěkně a sem tam se najde nějaký nový. Je úsměvné, že dva jsou jako bonus k zakoupené hře formou DLC, být to bez toho, tak by se jednalo o totální kopírku druhého dílu s lepší grafikou a odfláknutějšími ostrovy.  Alespoň, že stále můžete bezcílně chodit a prozkoumávat zákoutí ostrova, kolikrát i najedete nějakou novou jeskyni ke které se neváže žádný úkol a o to víc potěší poklad, který v ní bude.

Celkově vzato se jedná o pokračování, které nepřineslo nic nového a pouze jede na staré vlně druhého dílu a to bohužel nestačí. Ostrovní atmosféra plná pirátů a rumu sice zůstala, ale už to nebylo to pravé. Risen 2 nastavil laťku opravdu vysoko a Titan Lords se dokázal sotva o tuto laťku praštit hlavou a tvrdě dopadnout na zem. Vyjít třetí díl před druhým, tak by hodnocení bylo jistě přes devadesát, ale v tomto případě bude stačit spravedlivých 80% pračky whirpool, značky vítězů.

1 bodík za nečekané cameo na konci hry. :3